Jaké bylo super-finále 2014

Kdo tam byl, tak ví své. Kdo nebyl, může si o tom alespoň přečíst…

Na rozdíl od krajského kola nebo od finále loňských ročníků N-trophy jsme se rozhodli, že letošnímu super-finále dáme něco extra. Už v říjnu se rozjela příprava na „Ten víkend“, postupně začal dostávat konkrétní tvar a my jsme se těšili čím dál víc. V době kvalifikace a finále jsme museli napnout síly jinam (vzhledem k tomu, že značná část realizačního týmu byla stejná), ale zabijácký finiš vše dohnal a super-finále proběhlo téměř podle plánů… :-)

Jak to celé vlastně bylo?

Ještě než to začalo…

kruh_barvaPřesně 10. 4. dostaly postupující týmy informaci, že se bude 25. – 27. 4. konat vědecká konference Fenomén revolučních myšlenek v současné mezinárodní vědě a že si na ni mají nachystat příspěvek podle předem daných kritérií na téma, které si týmy samy vymyslí. Celá konference byla pod záštitou ÚReT – Ústavu Revolučních Technologií a byla pořádaná v Brně. Po zodpovězení několika dotazů bylo vše jasné a týmy se pustily do díla. V úterý před konferencí měly všechny týmy odevzdány abstrakty svých přednášek a chystaly se na cestu…

Zároveň ke všem týmům dorazila informace, že celý víkend bude jeden velký příběh, kde všechno souvisí se vším. Dokonce i víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Různí lidé hrají různé role a hlavně, že je to celé jenom hra. Do celkového hodnocení N-trophy se započítávají činnosti z celého víkendu (ale až do vyhlášení výsledků účastníci nevěděli jakým způsobem).

Pátek – vědecká konference

V pátek v 18:30 se sešly všechny týmy na SŠIPF Čichnova v Brně na vědecké konferenci. Proběhla standardní prezence, ubytování a společná večeře. Týmy dostaly sborník abstraktů z konference a její program na celý víkend. Dozvěděly se, že konference je při příležitosti prezentace revolučního vynálezu prof. Mathiase van Troffa. Tento vynález umí číst myšlenky a profesor van Troff se rozhodl jej dnes večer představit vědecké veřejnosti…

Ve 20:00 se všichni sešli v přednáškovém sále, doc. Jitka Bečánová, Ph.D. , ředitelka ÚReT, zahájila konferenci a RNDr. Miloš Šifalda, ředitel JCMM, měl úvodní slovo. Poté již následovala keynote prezentace prof. Theodora Micháče na téma „Proč vlaky drncají“ a jednotlivé týmy měly svoje prezentace, které si připravily. V průběhu večera se různé postavy příběhu mezi sebou potkávaly a účastníci měli možnost vytušit jejich vzájemné vztahy, jejich preference nebo zdravotní omezení. Po krátkém coffee breaku, kdy měli všichni možnost se občerstvit, následovala druhá polovina přednášek zakončená keynote prezentací prof. van Troffa.

Avšak ve chvíli, kdy se měl profesor van Troff objevit před zaplněným sálem, se stalo něco tragického. Profesor byl nalezen bezvládný u dveří do kafeterie nedaleko přednáškové místnosti. Bohužel ani pokusy MUDr. Londýna o oživení nebyly úspěšné a konference skončila předčasně. Doc. Bečánová poprosila složky činné v trestném řízení o 24 hodin na vyšetření smrti profesora v režii ÚReTu a zároveň požádala účastníky konference o spolupráci. Konference se tak v mžiku stala zapeklitým detektivním případem…

Sobota dopoledne – sběr důkazů

Hned ráno se všichni účastníci nasnídali a dostali předběžné analýzy od detektivů. Vše naznačuje tomu, že profesor byl zavražděn. Diagnostikovaná příčina smrti – anafylaktický šok. Účastníci se dozvěděli, že z každého týmu zůstane jeden člověk na místě činu sbírat důkazy, druhý se přesune hledat důkazy do kanceláře profesora van Troffa a třetí bude mít možnost vyslýchat svědky celé události. Tady táhnou všichni za jeden provaz a všichni chtějí společnými silami vraždu vyřešit. Navíc se zjistilo, že vynález v noci někdo odcizil – prostě zmizel…

Část účastníků na místě činu musela vše důkladně ohledat. Zajistit otisky prstů na sklenici, ze které profesor ten večer pil; najít profesorův inhalátor a všimnout si, že je úplně plný, i když z něj profesor dýchá často – a tedy najít i ten druhý, prázdný; analyzovat otisky z těchto věcí; sebrat chlupy z profesorova saka; odebrat vzorek krve z podlahy – a všimnout si, že to vlastně krev není a spoustu dalších drobností…

Skupina lidí, která šla k profesorovi do kanceláře, mohla najít několik věcí. Mohla například zjistit, že profesor chová doma kočku (měl na stole její fotku); že pracuje v části ústavu, kam nemá přístup každý; že ústav objednal květinu ze zahraničí; objevit profesorův mobil, kde byla fotka oné zásilky; kdo pracoval ve výzkumném týmu a další věci, které se později ukázaly být jako stěžejní. Zároveň si na vlastní kůži vyzkoušela, že do prostor, kde byl ukryt vynález, se bez přístupu přes bariéru laserových paprsků prostě nelze dostat…

Nejdynamičtější byl jistě úkol výslechového týmu. Ten sháněl všechny podezřelé a měl možnost se jich vyptávat na vše, co je napadlo. Výčet věcí, které mohl zjistit, se sem snad ani nevejde. Ale jejich role byla naprosto klíčová. Dokázala totiž poslepovat střípky toho, co ostatní dvě skupiny zjišťovaly a spojit to v jeden příběh… Aby všichni věděli, co se dopoledne událo, byla krátká tisková konference, kde jednotlivé skupiny prezentovaly detektivům, na co přišly a detektivové jim pomohli udržet nit a domyslet souvislosti. Navíc týmy dostaly analýzu pylu z laboratoře a podrobnosti z analýzy fotky podivné zásilky…

Sobota odpoledne – analýza důkazů

Nyní již byly týmy ve svém původním složení a následovaly analýzy důkazů – tedy úlohy z chemie, biologie a fyziky, podobné těm, které známe z krajských kol – ale ne tak docela…

Úloha z chemie byla založena na analýze polystyrénu. Týmy měly možnost zjistit, odkud pochází polystyren z krabice, ve které došla zásilka na ÚReT. Protože každá dodavatelská společnost dodává v jiném polystyrenu a v archivu ÚReTu byly vzorky všech dodavatelů, se kterými se spolupracuje, zbývalo jen zjistit, odkud zásilka je…

Z výpovědí svědků se týmy dozvěděly, že profesor byl silně alergický na nějaký pyl, protože před časem zkolaboval v Botanické zahradě. Měly fotky z mikroskopu, které dostaly od detektivů z laboratoře. Laborantka z Botanické zahrady jim dala tip na 4 různé květiny, ze kterých pyl mohl pocházet. Týmy odebraly vzorky, předběžně je prozkoumaly pod optickým mikroskopem a mohly vybrat 2 vzorky, které zkoumaly pomocí elektronového mikroskopu. Biologickou úlohou bylo najít ten správný květ…

Od detektivů taktéž všichni dostali fotku z profesorova telefonu, kde byla vyfocena krabice na chodbě. Včetně informací EXIF – tedy přesného nastavení fotoaparátu ve chvíli pořízení snímku. Ve fyzikální úloze měli všichni sestrojit spektrometr, pomocí kterého se dalo zjistit, v jakém světle byla krabice vyfocena, a tedy kde se přesně nacházela. Každý typ žárovky totiž vydává trochu jiné světlo…

Ke konci odpoledne měly týmy možnost si sednout, dát na hromadu důkazy, svoje analýzy, domněnky a teorie a vytvořit hypotézy, kdo profesora zabil. Ke každému z šesti podezřelých měly přiřadit, proč to daný člověk mohl nebo nemohl udělat. Hledaly motiv, příležitost a metodu vraždy. Případně samozřejmě alibi pro daného podezřelého…

Sobota večer – odhalení vraha

Na sobotní večeři jsme se všichni setkali v restauraci Na Piavě a postupně, v režii detektivů, se odhalovali různí podezřelí. Některé týmy měly možnost svého podezřelého obhájit nebo naopak obvinit a dostalo se postupně na všechny. Probíralo se, proč tato teorie je nebo není platná, které důkazy tomu mohly napovídat a které zase poskytovaly alibi. Řešilo se, jak se měly důkazy analyzovat, aby se z nich vyvodilo to, co bylo třeba. Až do doby, než přišel čas na poslední důkaz, který vytáhli sami detektivové přímo v restauraci…

Ve chvíli, kdy došla řada na profesorova kolegu, bylo dokázáno, že měl chlupy na saku a že to bylo to stejné sako, které si den předtím večer polil tonikem – svítilo totiž pod UV světlem. Na tomto saku byly chlupy od kočky (kterou však profesorův kolega ale nemá a sako celý den na sobě neměl) a byly právě a pouze na hřbetu pravého rukávu. Tedy evidentně něco dal profesorovi do kapsy od saka – byl to onen infikovaný inhalátor…

Kolega se zvedl a vystřelil z restaurace. Ale utéct ven se mu už nepodařilo. Cestu mu bryskně zkřížil zaměstnanec ÚReT a nekompromisně ho skolil k zemi. Druhý mu obratem nasadil želízka a profesorův kolega se po chvilce váhání k vraždě přiznal. Dokonce řekl i to, co ho k tomu vedlo. Ale zbytek večera (a patrně ještě déle) již trávil v rukou policie…

Tak měli všichni klidný večer, který každý strávil podle svého nejlepšího uvážení. Někteří se bavili mezi sebou, jiní se družili napříč kraji a pár lidí šlo brzo spát…

Neděle – pátrání po vynálezu

V neděli ráno se všichni dozvěděli překvapivou zprávu. Profesorův kolega sice profesora zabil, ale vynález neukradl. Byl vyslýchán celou noc a jeho alibi bylo potvrzeno personálem restaurace i záznamy z bezpečnostních kamer. Musel to být někdo jiný. Ale kdo? Prý něco vědí specialisté ÚReTu…

Nebylo času nazbyt. Všichni se rychle sbalili a vyrazili do centra Brna, kde specialisté úderem deváté hodiny vysvětlovali svou teorii o zašifrovaných indiciích a lokalitě vynálezu „někde“ v historickém centru Brna. Následovalo putování po sérii méně či více záludných šifer, ze kterých musely týmy vyčíst kódy. Čím více kódů, tím větší šance na úspěch. Trvalo to téměř celé 3 hodiny…

V pravé poledne se všichni sešli u vstupu do podzemí, kde se – podle všeho – měl vynález ukrývat. Do podzemí sestoupili společně a potkávali tam divné lidi, někteří by skoro řekli více zombie než lidi… Patrně proto, že když byl profesorův vynález použit nesprávně, dopadli takto ti, kteří se čtení – nebo snad i vnuknutí – myšlenek podrobili. Bez problémů také našli vynález, který se v podzemních chodbách skrýval. Ten se však ptal po kódu a bez něj odmítal spolupracovat. Po chodbách podzemí byla rozmístěna spousta citátů. Týmy brzo zjistily, že z citátů je možné číst písmena a že dávají smysl – dokonce dávají kód, který vynález odemyká.

Jakmile však začaly zadávat kód, odnikud se vynořila agentka s pistolemi v rukou. Okamžik na to už na ni mířily zbraně detektivů a v podzemí stál patový trojúhelník… Následovala emotivní výměna názorů, co s vynálezem udělat. Předat odborné veřejnosti, jak si přál profesor? Mělo by to obrovský potenciál, například by se lékař mohl zeptat dítěte, co přesně jej bolí a pomoct mu. Ale co kdyby to někdo chtěl zneužít? Nebylo by lepší to raději zničit? A co to prostě prodat nebo využívat jen pro vyvolené? Za takovou taktickou výhodu v jakémkoliv konfliktu nebo obchodním zájmu kde kdo bude platit zlatem…

Nakonec se všichni tři dohodli, že nechají rozhodnout účastníky. Ti pomocí chemických světel hlasovali, které z postav dají svůj hlas. Nejvíce z nich hlasovalo pro zničení vynálezu.

Znenadání se takřka do tmy ozval hlas, jenž četl epilog celého příběhu – události 10 let po zničení profesorova vynálezu…

Neděle – vyhlášení výsledků

V momentě, kdy se účastníci dostali zpět na denní světlo, a skončil příběh, je čekalo ještě poslední rozhodnutí. Měli hlasovat o tom, který tým dostane speciální cenu „Spirit of N-trophy“ – tedy cenu pro tým, který do příběhu dal nejvíc, hrál fair play a byl hnacím motorem celého víkendu.

Zanedlouho již všichni seděli v atriu rektorátu VUT a netrpělivě čekali, jak to celé dopadlo. RNDr. Miloš Šifalda poděkoval všem účastníkům i našim partnerům, bez kterých by N-trophy4 nemohla proběhnout. Následovalo vyhlášení všech výsledků (vysvětlení této tabulky hledejte zde) a po společném obědě odjezd domů.

Největší gratulace putuje k týmu SPOŽÚS, který celé víkendové klání v součtu vyhrál, následován týmem Ingeniosus a Kník^4. Cenu Spirit of N-trophy (tedy tu, kterou měli v rukou jen a pouze sami účastníci) vyhrál tým Ti Lepší. Dílčí cena za nejlepší příspěvek na konferenci patřila týmu Apeiron, nejlepší analýzu důkazů měl tým SPOŽÚS, nejlepší detektivové byli N-thalpy a nejlepší výsledek při šifrovací hře po Brně měl tým Kník^4.

Takové bylo Super-finále N-trophy4. Těšíme se na příští rok!